Červenka prasat je nakažlivé, bakteriální onemocnění prasat, příležitostně i jiných druhů zvířat (skot, ovce, kozy, koně, volně žijící hlodavci a ptáci). Může však způsobit i onemocnění u lidí, a proto je zapotřebí dodržovat hygienická opatření.
Etiologie
Původcem tohoto onemocnění je ubikvitární (všudypřítomně se vyskytující) G+ bakterie Erysipelotrix rhusiopathiae, která je běžně izolována z mandlí klinicky zdravých prasat a může být izolována z půdy kontaminované výkaly a močí nemocných zvířat. V prasečích výkalech dokáže přežívat při teplotě 12°C 1-6 měsíců. Běžné dezinfekční prostředky ji však dokáží spolehlivě zničit.
Patogeneze
K propuknutí nemoci často dochází v chovech se špatnými zoohygienickými podmínkami. Náhlý vznik onemocnění je však nezřídka spojený i s prudkými klimatickými změnami, nesprávnou výživou nebo s přesuny zvířat.
K přenosu dochází zejména prostřednictvím kontaminovaných předmětů a prostředí, kdy nemocná zvířata vylučují původce svými výkaly, močí a nasálními sekrety. Byl prokázán přenos infekce krev sajícím hmyzem. Zvířata se po prodělání nemoci stávají doživotně imunní vůči danému kmeni E. rhusiopathiae, nicméně zůstávají také jako bacilonosiči.
Nejvnímavější k onemocnění jsou prasata ve věku od 3-12 měsíců věku. Většina odstávčat je chráněna do stáří 12 týdnů kolostrálními látkami.
Klinické příznaky
Rozlišujeme 4 formy tohoto onemocnění, a to: perakutní, septickou (akutní), kožní (subakutní) a chronickou.
Při perakutnímu průběhu je prvním ,,příznakem,, úhyn zvířete - mikroorganismy pronikají do krve, rychle se množí a způsobují septikémii. Tato forma nemoci se také označuje jako "bílá forma červenky".
U septické formy a akutním projevem je hlavním příznakem horečka (40-42°C), inapetence (nechuť k žrádlu), neochota stát (pokud zvířata vstanou, rychle zase ulehají) a obstipace. Může docházet k postižení srdce a úhynu. Z důvodu shlukování bakterií dochází k blokaci menších tepen a vlásečnic, a důsledkem toho vznikají růžově až tmavočerveně zabarvené okrsky kůže, kulatého, ale často i kosočtverečného tvaru, které prominují nad povrch kůže. U březích nevakcinovaných prasnic může docházet ke zmetání v důsledku vysoké horečky. Při vzplanutí nákazy v chovu se zvyšuje počet mrtvvě narozených a mumifikovaných plodů. U kanců prodělané horečnaté onemocnění způsobuje poruchu semenotvorby po dobu 5-6-ti týdnů. Tím je snížena fertilita kance a následkem toho málopočetné vrhy a vyšší počet přebíhajících se prasnic.
U kožní subakutní formy je zpočátku průběh podobný jako u akutní formy, postupně ale horečka klesá a na kůži se objevují typické kopřivkovité skrvny. Většina zvířat se sama uzdravuje do 4 dní.
Chronická forma se může vyvinout jako pokračování neléčené akutní nebo subakutní formy červenky. Bakterie jsou nalézány v kloubech, kde působí chronickou artritidu, která se projevuje výraznou bolestivostí při pohybu a ztrátou tělesné hmotnosti. Infekce srdečních chlopní má za následek vznik srdeční nedostatečnosti, která se může projevit např. při porodu.
Diagnostika
Červenku lze identifikovat při klinickém vyšetření zvířete v případech typické kožní formy. Při podezření na toto onemocnění a chybějících typických kopřivkovitých skrvnách se provádí mikrobiologické vyšetření (izolace a identifikace původce).
Terapie
Erysipelothrix rhusiopathiae je bakterií velmi citlivou na penicilin, který je tudíž antibiotikem první volby. Nemocná zvířata by měla být léčena LA ("long acting") léčivými přípravky, dokud je onemocnění akutní. Obyvkle postačuje jedna dávka, v těžších případech je nezbytné léčbu opakovat po 2-3 dnech.
Při postižení většího počtu zvířat lze použít antibiotika s dobrou účinností k medikaci pitné vody.
Profylaxe a prevence
Jelikož se jedná o všudypřítomně rozšířeného původce v prostředí, je doporučována plošná vakcinace v chovech prasat. Chovná stáda prasnic a chovy kanců by měly být pravidelně vakcinovány. Doporučuje se inaktivovaná vakcína od stáří 8-12 týdnů podaná v rozmezí 2-4 týdnů a třetí dávka v době před připuštěním. Prasnice by měly být revakcinovány vždy při odstavu selat, samozřejmě dle typu vakcíny a doporučení výrobce. Kanci by měli být rovněž vakcinováni od stáří 12-ti týdnů věku a revakcinováni každých 6 měsíců.
Neméně důležitá je však i vakcinace v malochovech, kde se s propuknutím onemocnění potkáváme nejčastěji (a to především v jarních a letních měsících).
K preventivním opatřením patří důsledná zoohygiena a dezinfekce ustájení a prostředků. Je zapotřebí mít na paměti možnost kontaminace venku uskladněných balíků slámy volně žijícími ptáky a případné nechtěné zavlečení kontaminované podestýlky do správně zoohygienicky zaopatřeného chovu.