Úvod
Trichofytóza skotu patří mezi ekonomicky významné onemocnění, kterému by měl každý chovatel skotu přikládat větší význam zejména co se týče prevence a ochrany pracujících s dobytkem. Trichofytóza totiž patří mezi zoonotické onemocnění, tzn. že je přenosná ze zvířete na člověka. U lidí způsobuje velmi nehezké, krustózní změny na kůži, které svědí. Často dochází k infekci v místech, kde došlo k poranění bariéry kůže (např. poškrábání) nebo při snížené celkové imunitě. V případě propuknutí infekce v chovu je následná léčba i zoohygiena fiančně velmi nákladná, neboť při silném napadení trichofytóza snižuje užitkovost, u mladého skotu zpomaluje růst a poškozuje kůži.
Etiologie
Co to ta trichofytóza, často chovateli nesprávně nazývána jako "herpes", vlastně je? Jedná se o infekční onemocnění kůže, které způsobují plísně rodu Trichophyton. Tyto houby parazitují na kůži zvířat, žijí ale i saprofyticky (získávají živiny z rozkladu) ve volné přírodě na tlející slámě, senu nebo v horních vrstvách půdy. Pro ně v optimálním vlhkém prostředí mohou na kůži vyvolat klinické příznaky dermatomykózy. Tyto plísně produkují velmi účinné keratolytické enzymy, jimiž rozpouštějí epidermální buňky stratum corneum (buňky škáry) kůže a pronikají do vlasových folikulů. Napadené chlupy jsou enzymaticky rozrušeny, podléhají autolýze a ulamují se.
K nakažení dochází při přímém nebo nepřímém styku u společného ustájení ve stájích nebo na pastvě. Technické vybavení stájí (ohrazení, napáječky atd.) mohou také zprostředkovat nákazu, a proto je nutné při zdolávání infekce myslet i na řádnou dezinfekci prostor a zařízení stájí.
Inkubační doba se udává od 8 do 30 dnů. Snadněji se nakazí telata nebo mladý skot ve stáří 3 - 6 měsíců, protože kožní maz těchto kategorií zvířat obsahuje menší množství kyselin, a mají proto pH kůže až 6,5, zatímco u dospělého skotu klesá až na hodnotu 4,0. Kyselejší pH kůže působí jako jedna z bariér kůže, proto se u téměř neutrálního pH kůže mladších zvířat může plíseň snadněji prosadit.
Příznaky
Invaze hub vyvolává zánětlivou proliferativní reakci ve stratum corneum a exsudát, který se slepí s epiteliálním detritem, četnými leukocyty a hyfami vytváří světlošedé stroupky, nad nimiž je srst zježená a slepená. Jsou-li podmínky příznivé, proces se šíří periferním směrem a krustózní ložiska se zvětšují a stávají se dobře viditelnými pouhým okem. Ložiska mohou být různě veliká a zpravidla se jejich velikost pohybuje mezi 3-5 cm. Šedá vrstva trichofytických ložisek je zpočátku těstovitá, postupně zasychá a nabývá azbestovité konzistence a vzhledu. Průběh choroby je chronický. Některá ložiska se zvětšují, zatímco na jiných je patrné postupné samovolné hojení, což se projevuje objevováním se nejprve ojedinělých nových zdravých chloupků, kterých postupně stále přibývá. Na postiženém zvířeti můžeme najít proto často mnoho trichofytických ložisek v různém stádiu vývoje. Na hlavě a krku je nález mykotických ložisek v různém stádiu vývoje a jejich četnost je zde nejvyšší (30-60%). Nacházíme je však i na hřbetě, kořeni ocasu, hrudníku i šourku. Ventrální (břicho) a distální části těla zvířete (končetiny) jsou často bez azbestovitých ložisek.
Diagnostika
Klinický obraz trichofytózy je dostatečně typický, aby mohla být stanovena diagnóza. Laboratorní potvrzení je vhodné v případech, kdy se trichofytóza objeví v chovu poprvé.
Spóry a segmentované hyfy se prokazují mikroskopickým vyšetřením vzorků odebraných z napadených míst kůže. Pro přesné určení druhu plísně je nutná kultivace na umělých živných půdách. Pro kultivaci se používá Sabouradův agar. Problematikou této metody je dlouhá kultivace 4-6 týdnů. Často dochází k přerůstání saprofytickými plísněmi. Velmi specifickým a citlivým testem je PCR.
Terapie
Lokální ošetření plísňové infekce spočívá v aplikaci účinné látky enilkonazolu (veterinární léčivý přípravek Imaverol). Zvířata se mohou přímo omývat naředěným roztokem či se dá použít ruční rozprašovač. Před samotnou aplikací je však nutné zvířata zbavit co nejvíce nečistot (hnoje nebo bahna) tak, aby se přípravek dostal na kůži. Ošetřená Imaverolem mohou být jak březí, tak laktující zvířata.
Systémové antimykotické působení je prováděno vakcinací, a to živou ateuovanou vakcínou. V ČR je k dostání vakcína od výrobce Bioveta - Trichoben. Od roku 1976 byla nařízena celoplošná vakcinace nově narozených telat vakcínou Trichoben a do roku 1980 se díky této veterinární praxi snížil počet ohnisek o 73%. Na konic roku 1983 byla trichofytóza skotu v ČR téměř eradikována.
Pro zdolání infekce je nutné dodržení vakcinačního schématu - primovakcinace se provádí na pravou stranu zvířete, revakcinace po 14 dnech na levou stranu zvířatu nebo obráceně (primovakcinace na levou, revakcinace na pravou stranu) ideálně do gluteální svaloviny. U silné infekce je možná 3. dávka vakcinace za další měsíc. Po odeznění onemocnění je nutná velmi důkladná dezinfekce všech prostor a zařízení, se kterými se zvířata dostávají do styku.
Hojení napomáhá zlepšení zoohygienických podmínek ve stáji, snížení vlhkosti, možnost výběhu nebo přechod zvířat na pastvu. V dospělosti se zvířata, zpravidla v důsledku získané celulární (buněčné) i humorální (protilátkové) imunity, mykózy zbaví. Nález mykotických ložisek trichofycií u dojnic ve stájích bývá proto zcela ojedinělý.
Hojení neošetřených ložisek probíhá v závislosti na zevních podmínkách 3 - 5 měsíců. Onemocnění může být komplikováno bakteriální infekcí kožních mykotických lézí, které si zvířata snadno přivodí při otírání o ohrady, jelikož je onemocnění doprovázeno svěděním.
Prevence
Důležitou prevencí před onemocněním je dodržování správných zoohygienických podmínek chovu, především udržováním dobře větraných stájí a sucha (co nejčastější odklízení močůvky a hnoje).
V chovech dojného skotu se pak vyplatí vakcinace telat. V případě avirulentního Trichobenu AV se mohou očkovat již 1 den stará telata, u Trichobenu s živou kulturou až ve stáří 3 týdnů.
Imunita se vytvoří do 1 měsíce po vakcinaci a přetrvává několik let po aplikaci.
